<= Index    1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11  12  13  14  15  16  17  18    Obsah 

OSOBNÍ A RODINNÉ ÚDAJE JANA WERICHA A JEHO PŘÁTEL

Osobní data týkající se Jana Wericha, jeho rodiny a jeho přátel :

6. 2. 1905 v Praze-Smíchově ve 23 : 45 SEČ - narození Jana Wericha. Pozn. 1)

19.6. 1905 v Sázavě ve 2:30 SEČ - narození Jiřího Voskovce.

1. 6. 1906 se v Pardubicích se narodila Zdena Housková, později Werichová. Pozn. 2)

25. 9. 1906 se v Praze narodil Jaroslav Ježek.

8. 2. 1926 v 20:00 v Praze Na Slupi je oficiální datum zahájení provozu Osvobozeného divadla obnovenou premiérou Cirkusu Dandin.

6. 12. 1926 v Praze 17 : 00 - 18 : 00 na Mikulášské besídce si s Jiřím Voskovcem poprvé vyzkoušeli improvizace ze kterých vznikla pověstná hra Vest Pocket Revue.

leden - únor 1927 - napsali na Sázavě během tří týdnů hru Vest Pocket Revue.

19. 4. 1927 v Praze v Umělecké Besedě, ul. ve 20 : 00 SEČ - premiéra Vest Pocket Revue, která zahájila divadelní kariéru J. Wericha a J. Voskovce.

1. 7. 1929 v Praze pravděpodobná je hodina 10 : 00 - 11 : 30 SEČ se Jan Werich oženil se Zdenou Houskovou, protože po svatbě šli na oběd.

12. 10. 1929 se konala premiéra divadelní hry Skafandr. Pro tuto hru zkomponoval Ježek tři předehry a začala zde jejich trvalá spolupráce. Pozn. 3)

14. 8. 1930 se vrátili W+V z Paříže do Prahy po natáčení filmu Tři strážníci.

16. 6. 1931 odjeli J.Werich a J.Voskovec do Paříže, kde natočili film Pudr a benzín. Pozn. 4)

17. 6. 1935 ve Vodičkově ulici v Praze se mělo odehrát poslední představení revue Panoptikum, které mělo být definitivní tečkou za Osvobozeným divadlem. Divadlo bylo přesunuto, protože sál U Nováků byl už v té době obsazen novým nájemcem. Pozn. 5)

V r. 1935 odjel Werich s Ježkem do SSSR. Voskovec nedostal povolení, protože jeho otec z Ruska emigroval.

18.10. 1935 v Praze se narodila manželům Werichovým dcera Jana ( provdaná Kvapilová ).

28. 11. 1935 znovu obnovili svou činnost divadelní hrou Balada z hadrů. Začali v novém provizorním působišti v malém sále divadla Rokoka na Václavském náměstí s miniaturním jevištěm i hledištěm. Přejmenovali se na divadlo Spoutané.

9. 11. 1938 v divadelním sále paláce U Nováků v Praze II, Vodičkova ul. č.32 bylo úředním nařízením Osvobozené divadlo zavřeno.

31. 12. 1938 odletěl Jiří Voskovec se svou ženou do Paříže.

9. 1. 1939 v 7:00 - 9:00 dopoledne emigrovali J. Werich s J. Ježkem nejprve do Francie a pak do USA. Odletěli z Prahy-Ruzyně do Francie za Jiřím Voskovcem.

20. 1. 1939 dorazili lodí do USA.

9. 3. 1939 v 18:00 - 20:00 první představení v New Yorku v české sokolovně

1. 1. 1942 ( mezi 4 - 5 hod ráno ) v New Yorku zemřel Werichův přítel a spolupracovník Jaroslav Ježek.

leden - únor 1942 v New-Yorku si dcera Jana zlomila nohu na kolečkových bruslích, které dostala k vánocům.

7. 1. 1942 vysílali rozhlasem z USA zprávu o Ježkově smrti. V Čechách bylo BBC nebo Hlas Ameriky možno zachytit kolem 18:00 nebo 19:00 hod.

9. 10. 1945 v Praze-Ruzyni se Jan Werich s rodinou vrátil letadlem z emigrace do Československa. V letištní hale na Ruzyni má svůj první interview, zpovídá ho redaktor čs. rozhlasu.

11.10. 1945 v 18:10 byla odvysílána reportáž o příletu Jan Wericha z Ameriky na ruzyňské letiště.

1. 9. 1946 v Praze se přivítal na Wilsonově nádraží Jan Werich s Jiřím Voskovcem, který se vrátil do Prahy, ale později již natrvalo emigroval nejprve do Francie a pak do USA.

V létě 1947 se Werich s Voskovcem dohodli na delší dobu přerušit spolupráci.

Na jaře 1948 nastává mezi W+V definitivní rozchod. Voskovec odejel do Paříže, kde pracoval v kulturním oddělení UNESCO. Odtamtud o tři roky později odjel do USA.

Od r. 1948 do 1951 je Jan Werich šéfem divadla v Karlíně.

V r. 1949 měla jeho dcera Jana úraz a byla u ní nutná operace.

V letech 1955 až 1963 obnovil Werich v divadle ABC svá někdejší představení. Místo Jiřího Voskovce se stal Werichovým partnerem Miroslav Horníček.

V roce 1961 se projevilo u Wericha rakovinné onemocnění hrtanu. Pozn. 6)

19. duben 1962 vyšel článek v Mladém světě o V+W. Celé číslo bylo však cenzorem odsouzeno k likvidaci. Pozn. 7)

30. 7. 1963 byli spolu s Jiřím Trnkou jmenováni národními umělci.

25. 8. 1963 vyšel fejeton "Klobouk ve křoví", který vznikl na základě Voskovcova dopisu. Nastalo uvolnění. Začalo se uvažovat o tom, zda přijede Voskovec do Prahy.

9. 11. 1963 se sešli Osvobození u příležitosti 25. výročí likvidace divadla ve Filmovém klubu. Čs. rozhlas jim přednostně umožnil poslech rozhovoru Karla Kyncla s Jiřím Voskovcem.

Až 15. 11. 1963 jej veřejně slyšeli posluchači rozhlasu. Měl obrovský ohlas. Poslali Voskovcovi zdravici na magnetofonovém pásku, opět díky Čs. rozhlasu.

V roce 1967 byl Jan Werich v Americe na léčení.

V r. 1968 vyšla Werichovi kniha Lincoln 1933. Pozn. 8)

V srpnu 1968 se Werich podepsal pod 2 000 slov. Pozn. 9)

6. 10. 1968 večer doručil Vladimír Škutina do Vídně Werichovi osobní dopis presidenta republiky, kde ho vyzýval, aby se vrátil zpět do vlasti. Pozn. 10)

V roce 1971 vyšla v Leningradském vydavatelství knížka, kterou napsal Igor Ivanov a nazval ji zcela prostě Jan Werich.

6. 2. 1975 v Praze na Kampě slavil Werich sedmdesáté narozeniny. Jan Lederer uspořádal o Werichovi sborník, který v den jeho narozenin dal Werichovi zatím v jediném originálu k dispozici, sborník vyšel později knižně.

V r. 1974 na podzim na Vídeňském letišti se naposledy viděli Jan Werich a Jiří Voskovec.

28.1. 1977 se konalo v Národním divadle shromáždění, kde se odsuzovala Charta 77 za její prohlášení. Mezi účastníky byl i Jan Werich, který od roku 1971 nevystupoval na veřejnosti, protože nesměl. Po tomto mítinku se najednou začaly v TV objevovat inscenace s Werichem a

vypadalo to, že Werich má zelenou. Pozn. 11)

25. 4. 1977 ( zřejmě v 19:00 nebo ve 20:00 SEČ ) na počest uvedení první hry Vest Pocket Revue se v Praze v Lucerně sešli účinkující a diváci, aby poděkovali Janu Werichovi a Jiřímu Voskovcovi za vše, co vytvořili. Jan Werich zde zcela improvizovaně vystoupil.

13. 5. 1977 bylo druhé vystoupení v Lucerně, na které se již Jan Werich s Jiřím Suchým připravovali.

6. 2. 1980 slavil Jan Werich sedmdesáté páté narozeniny.Pozn. 12 )

14. 4. 1980 ve 3:00 ráno v Praze zemřela Zdena Werichová po dlouhé a těžké nemoci

( zemřela z neděle na pondělí ).

31.10. 1980 v Praze zemřel Jan Werich. Pozn. 13 )

10. 11. 1980 se smuteční obřad v síni strašnického krematoria proměnil v masovou manifestaci. Již dva kilometry před krematoriem houstla tlačenice lidí a aut.

9. 5. 1981 zemřela jeho dcera Jana, herečka s osobitým talentem.

3. 2. 1990 vyšel o Janu Werichovi článek od Jarmily Tylové ve Svobodném Slovu. Pozn.14 )

Pozn. 1)

Narodil se v rodině úředníka Vratislava Wericha a jeho ženy Gabriely syn Jan, který byl i jejich jediným synem. Rodiče vedli nepořádné manželství, po jejich rozchodu byl Jan přiřčen otci, tak se to dělávalo, když ještě ženy nechodily do práce. Gabriela Werichová ( rozená Choděrová) , bydlela v Praze-Smíchově, č.p. 1095, ul. Elišky Peškové č. 13. Je možné, že se Jan narodil přímo na této adrese.

Pozn. 2)

Zdena Werichová, rozená Housková, dcera Václava a Eleonory. Byla vyučená švadlena. Zdena byla sirotek a musela se starat o všechny své sourozence. V Osvobozeném divadle dělala pokladní a garderobiérku. Byla to energická žena. Pomáhala Janovi dělat divadlo. Uměla psát překrásné dopisy plné povzbuzení a naděje. Měla fantastickou paměť na lidi a situace. Stála skromně v pozadí, ale byla vyhledávána při každé nehodě. Byla jeho ženou čtyřiapadesát let.

Pozn. 3)

Nebyla to první spolupráce s Ježkem, již dříve stvořil Ježek pro Osvobozené divadlo píseň s názvem Pane duchovní. Zde však začala jejich pravidelná spolupráce.

Pozn. 4)

K odjezdu došlo tři dny před narozeninami Jiřího Voskovce. Svědčí o významu tohoto data pro J. Voskovce.

Pozn. 5)

Toto představení se stalo demonstrací proti domácí reakci. Doslova jeviště splynulo s hledištěm. Až do pozdního konce sál burácel nadšením. Diváci z přízemí vybíhali na jeviště, zatímco galerie se domáhaly dalších písní.

Pozn. 6)

Objevily se příznaky nádoru hrtanu. Nejprve bylo dohodnuto ozařování. Bylo úspěšné, proces se zastavil a hlas zůstal zachován. Později byla nutná i operace.

Pozn. 7)

V redakci Mladého Světa se jednou rozhodli, že využijí 35. výročí premiéry Vest Pocket Revue, které připadlo na 19. duben 1962, k tomu, aby připomněli, co pro českou kulturu Osvobozené divadlo a Jan Werich osobně znamenají. Tehdy se o Werichovi v novinách příliš nepsalo a ani psát nedoporučovalo. Mělo vyjít s titulní stranou, kde je Voskovec s Werichem a pod nimi citáty ze hry "Kat a blázen". Zdálo se, že to kupodivu cenzurou prošlo. Když už byly vytištěny první stohy Mladého světa, tak přišel příkaz a tiskárna musela zastavit stroje a přerušit expedici. Po nesmyslném censorním zásahu vyšlo číslo Mladého světa s titulní stranou, kde byla usměvavá tvář Jurije Gagarina.

Pozn. 8)

Kniha byla z vyšších míst kvůli Werichovu podpisu pod 2 000 slov dána na index a odvezena do mlýna na rozdrcení. Dělníci z mlýna ji údajně nezničili a celý náklad Werichovi dovezli, takže ji dával svým přátelům.

Pozn. 9)

Přišli dva mladíci, dali mi podepsat ten osudný text. Nečetl jsem ani řádku. Přečetl jsem si jen známá jména, která jsem ctil a připojil se k nim.

Pozn. 10)

Vladimír Škutina píše. Počátkem října 1968 mě zavolali na Hrad a dali mi osobní dopis presidenta republiky pro Jana Wericha. President ho vyzýval, aby se vrátil, ujišťoval ho, že se mu nic nestane, aby se vrátil do Prahy, že to národ potřebuje. 6. října odpoledne jsem sedl na Vindobonu a jel.

Pozn. 11)

Jan Werich k tomu dodává svůj výklad. Stejně jako všichni dostal pozvánku podepsanou paní Švorcovou. Několik dní předtím vznikla Charta, tušilo se, co je to za aktiv. Když začali číst prohlášení o Chartě, Werich se zvedl a odešel. Při odchodu mu dali podepsat presenčku. A poněvadž byla tzv. Anticharta jednoznačně přijata, tedy nikdo si netroufl být proti, stala se presenčka automaticky seznamem těch, co to odhlasovali a tedy i schválili..

Pozn. 12)

6. 2. 1980 slavil Werich pětasedmdesátiny. Paní Zdenička byla v té době v nemocnici. V novinách se ráno na titulní straně objevila gratulace k 75. narozeninám od presidenta a jiných vysoce postavených osobností. Nechtěl tomu věřit. V té době se jméno Jana Wericha moc často nevyskytovalo. Hosté byli pozváni na třetí hodinu odpoledne. Oslava se protáhla až do půl třetí ráno. Když jsem zjistila, že jeho ošetřujíc lékař a přítel zůstane na Kampě spát, tak jsem po půlnoci odjela domů.

Obdivovala jsem neúnavnost, s jakou si až do noci se svými přáteli vyprávěl. Podíval se na mě a řekl. "Víte, to je jako když starou herku pustíte do manéže, spustíte virbl, ona se narovná, oběhne kruh jako zamlada a za oponou padne."

Pozn. 13)

Zemřel ztrátou krve, transfúze přestaly pomáhat a srdce nestačilo jeho zničené plíce táhnout. Werich měl rozedmu plic, krvácející žaludeční vřed. Měl i místo hrtanu "slavíka".

Pozn. 14)

"Poslední údobí jeho života bylo přetěžké. Pro snížené rezervy srdce byl odkázán na srdeční stimulátor, často na kyslík. Jeden čas musel denně dojíždět do nemocnice na posílení srdeční činnosti. Prodělal těžké operace. Cítil, jak se jeho stav zhoršuje, trápila ho postupně ztráta sluchu a částečně i zraku. V tom čase mu po delší nemoci zemřela jeho žena Zdenka a nedlouho před koncem se dověděl o těžké, nevyléčitelné nemoci své dcery Jany."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Osobní data týkající se Jiřího Voskovce a jeho rodiny:

19. 6. 1905 v Sázavě - Budech v 2:30 SEČ - narození Jiřího Voskovce. ( Bydliště: Praha III., č.p. 498, Kampa č.1. Zde bydlel v době, kdy mu zakázali divadelní činnost. )

11. 9.1863 se narodil bratr matky Ladislav Pinkas.

5. 1. 1864 se narodil v Praze Vilém Vachsman - otec Jiřího Voskovce.

5. 3. 1867 ve Vaux-de-Carnau ve Francii se narodila Jiřina Pinkasová - matka Jiřího Voskovce, dcera malíře Soběslava Pinkase a jeho francouzské manželky Adrieny Denonciové.

12. 11. 1892 v Praze v kostele sv. Jakuba v časovém rozmezí 8:00 - 10:00 měli rodiče Jiřího Voskovce, Jiřina a Vilda, svatbu.

Od září 1921 do konce června 1924 studoval na francouzském lyceu Carnot v Dijonu.

6. 12. 1923 v Dijonu uspořádali Mikulášskou slavnost. Pro ni napsal se dvěma studenty Revui o Ramsesovi II. O mumii, která obživla pozoruje zeměkouli a současné lidské mravy.

Na jaře r. 1926 si Voskovce vybral režisér Karel Anton pro roli studenta Ríši ve filmovém přepisu Mrštíkovy Pohádky máje.

V r. 1927 hraje v němém filmu Václav Kubáska Paní Katynka z vaječného trhu.

16. 6. 1931 ( tři dny před narozeninami Jiřího Voskovce ) došlo k odjezdu dvojice V+W do Paříže, kde v ateliérech Gaumont natočili film Pudr a benzín.

9. 11. 1939 Zemský úřad v Praze odeslal dopis, kterým odnímá divadelnímu podnikateli Jiřímu Voskovcovi oprávnění provozovat divadelní hry, protože docházelo k závadným odchylkám od schválených textů.

31. 12. 1939 z Prahy-Ruzyně odletem do Paříže a potom do USA, kde začíná jeho emigrace.

20. 1. 1939 zemřela matka Jiřího Voskovce, přesně v den, kdy Jiří Voskovec vstoupil na půdu USA.

Po vánocích tj. po 24. 12. 1944 otec Jiřího Voskovce ulehl s rakovinou jícnu.

24. 4. 1945 zemřel otec Jiřího Voskovce po dlouhém a těžkém utrpení umřel na rakovinu jícnu.

1. 9. 1946 se J. Voskovec se vrátil letadlem do Prahy.

1946 - 1947 hrál s Werichem ve veselohře Přišel na večeři.

Začátkem roku 1948 odjíždí Voskovec do Francie.

V r. 1950 strávil J. Voskovec na Ellis Islandu 11 měsíců jako podezřelý ze sympatii ke komunismu.

V r. 1957 odlétá J. Voskovec s rodinou do Londýna, kde dostal roli otce Franka v divadelním zpracování deníku Anne Frankové.

V polovině roku 1958 zemřela J. Voskovcovi jeho druhá žena Anne na rakovinu.

16. 9. 1961 třetí svatba Jiřího Voskovce s jeho ženou Kristinou se kterou byl nejdéle.

11. 11. 1980 ve 12:00 v Hollywoodu, poblíž Los Angeles Kalifornii ukončil J. Voskovec svou filmovou dráhu. Končil scénou ve které vypálil "svůj poslední výstřel" z ručnice. Zastřelil mylného muže a potom utíkal, vleka patnáctikilovou flintu.

1. 7. 1981 v Pear Blission, Kalifornie USA zemřel Jiří Voskovec na náhlou příhodu srdeční několik dní po návratu z nemocnice, kde se léčil na rakovinu plic.

Pobyt Voskovce kromě Čech 1921-24, 1946-1948 ve Francii, dále 1939 - 1946 a 1948 - 1981 v USA.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pozn. 1)

Režisér Anton si jej vybral, když seděl v kavárně Adria. Měl za dva měsíce dostat tři tisíce korun, protáhlo se to. Uplatnil své právní vzdělání a dostal z nich jednou tolik. Odejel za svou dívkou Simone Maindo Itálie. Později se s ním Simone rozešla a J.V. si vzal její sestru za manželku.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Osobní data týkající se Jaroslava Ježka a jeho manželky:

25. 9. 1906 v Praze Žižkově se narodil Jaroslav Ježek ( bydliště Praha, Kaprova ul. č.10) Pozn. 1)

15. 6. 1900 se v Tupesích u Uherského-Hradiště narodila Františka Bešáková, později Ježková. Jejich soužití netrvalo dlouho. Pozn. 2)

V r. 1909 byla nutná operace pravého oka, když byly Jaroslavovi teprve tři roky.

V září 1924 nastoupil na konzervatoř.

V červnu 1927 ukončil konzervatoř. ( Je to tři měsíce potom, co měla premiéru Vest Pocket Revue V+W. )

9. 1. 1939 7:00 - 9:00 emigrovali Werich s Ježkem do Francie. Odletěli ráno z Ruzyňského letiště.

20. 1. 1939 dorazili s lodí do USA. Pozn. 3)

Poslední období nemoci Jaroslava Ježka podle deníku Frances Bešákové.

6. 12. 1941 měl Ježek poslední koncert.

22.12. 1941 nejvíc trpěl - muselo mu být aplikováno morfium.

25.12. 1941 oslepnul.

28.12. 1941 dostal zápal plic ( byla neděle ).

29.12. 1941 byl vykonán obřad sňatku s Frances Bešákovou ( Ježkovou ). Pozn. 4)

1. 1. 1942 zemřel J. Ježek mezi 4:00 - 5:00 ráno v New Yorku po Silvestrovské noci.

4. 1. 1942 proběhl pohřeb Jaroslava Ježka v New Yorku. Byl to slavný pohřeb. Účastnili se ho osobnosti uměleckého a vědeckého světa, osobně i Jan Masaryk.

5. 1. 1947 se konal smuteční akt, který byl zahájen v Domě umělců v Praze v 10:00, jeho ostatky byly uloženy na Olšanských hřbitovech.

1. 1. 1978 ve výroční den jeho úmrtí v New Yorku bylo uspořádáno u Ježkova hrobu na Olšanech "pod záštitou Svazu českých skladatelů a koncertních umělců" pamětní setkání.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pozn. 1)

Měl šedý zákal, špatné ledviny a poškozený sluch.

Pozn. 2)

Františka byla o šest let starší a měla ráda Ježka lidsky. Uměla se vžít jako matka do jeho stavu velkého dítěte. Jejich známost byla klidná. Praktická Frances si vzala na starost jeho prádlo, spíž a dohlížela, aby neměl v něčem nouzi, doprovázela ho na procházkách a poslouchala jeho vyprávění.

Pozn. 3)

Jaroslav se doplavil do Ameriky v náladě velmi stísněné. Když ho vylodili v New Yorku dostoupila jeho sklíčenost takového stupně, že se rozhodl pro okamžitý návrat domů. Nakonec ho kamarádi přemluvili.

Pozn. 4)

Jaroslav Ježek byl těsně před smrtí, v agónii oddán se svou snoubenkou Frances. Ta pak bydlela u Werichů a střežila urnu s popelem svého muže, kterého chtěla pohřbít až v osvobozené zemi.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Filmová tvorba Jana Wericha

1930 Tři strážníci
( Paramount revue ) režie E. Coulding

15. 1. 1932 Měl premiéru film
Pudr a benzín, režie Jiří Honzl

1932
Peníze nebo život, režie Jiří Honzl ( hrála v něm i Ljuba Hermanová )

1934
U nás v kocourkově, režie Miroslav Cigán
Hej rup!, režie Martin Frič

1938
Crisis, ( krize ) režie H. Kline, dokument s použitím záznamů o V+W

1943
Příběh létající pevnosti, režie William Wyler - dokumentární film s komentářem V+W

1946
Dárek, režie Jiří Trnka, komentář namluvil Jan Werich

1951
O zlaté rybce, režie Jiří Trnka

1950
Pád Berlína, režie Michail Čiaureli ( J. Werich hrál Göringa )

1951 -52
Císařův Pekař a Pekařův císař, režie Martin Frič ( J. Werich hrál dvojroli - Rudolfa II. a pekaře Matěje, podílel se též na námětu a scénáři )

1953
Tajemství krve, režie Martin Frič

1954
Dva mrazíci, režie Jiří Trnka ( J. Werich namluvil Modronosku a V. Burian Rudonosku )
Osudy dobrého vojáka Švejka, režie Jiří Trnka - tři loutkové filmy ( namluvil J. Werich včetně literární spolupráce )

1955
Byl jednou jeden král, režie Bořivoj Zeman ( J. Werich hrál ústřední roli krále, spolupracoval na scénáři a dialogu. )
Hudba z Marsu

1956
Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, režie Oldřich Lipský ( J. Werich - komentář )

1958
Tragédie vodníkova, režie J. Kábrt

1959
Bajka kompromisní, režie Eduard Hofman

1968
Jednoslabičný příběh, režie Petr Poš
Královna Koloběžka První, režie Dagmar Doubková

1986
Lakomá Bárka, režie Vlasta Pospíšilová

1961
Baron Prášil, režie Karel Zeman, ( J. Werich - kapitán )
Medvěd, režie Martin Frič ( hlavní role J. Werich - nápadník )

1962
Slzy, které svět nevidí, režie Martin Frič, hlavní role J. Werich

1963
Uspořená libra, režie Vladimír Svitáček ( Zde hráli Stella Zázvorková, Jiří Sovák, Vlastimil Brodský a jeho dcera Jana Werichová. )
Kočár nejsvětější svátosti, režie František Filipovský, hlavní role J. Werich - panovník, herci Miloš Kopecký, Jaroslava Adamová.
Až příjde kocour, režie Vojtěch Jasný J. Werich - Oliva kouzelník, herci Vlastimil Brodský, Emílie Vašaryová, Vladimír Menšík, Jiřina Bohadalová.

1965
Magnetické vlny léčí,režie Vojtěch Jasný ( J. Werich - úprava povídky O Henryho pro TV, Jiří Sovák, Jaroslav Štercl, Eva Pilarová.

1967
Král a žena, režie Evald Schorm, ( hlavní role J. Werich - král ) hrála Jana Brejchová.
Přiložte životopis pane Werichu! Co tomu říkáte pane Werichu!
( TV publicistické seriály Vladimíra Škutiny )

1970
Pan Tau, režie Jindřich Polák, hlavní role Otto Šimánek, J. Werich - majitel továrny na hračky

1971
Muž, který rozdával smích, režie Vladimír Sýs ( střihový medailón o Martinu Fričovi s ukázkami z filmů Svět patří nám, Císařův pekař a vzpomínání Jana Wericha na režiséra ) herci Jiřina Bohadalová, Jiří Sovák, Oldřich Nový.

1987
Tři veteráni, námět Jan Werich, režie Oldřich Lipský ( herci Rudolf Hrušinský, Petr Čepek, Josef Somr, Zdeněk Svěrák )

Hry Osvobozeného divadla

Vest Pocket Revue 19. 4. 1927
Smocking Revue 8. 5. 1928
Gorila ex machina čili Léon Clifton čili tajemství Cliftonova kladívka 28. 11. 1928
Kostky jsou vrženy 11. 1. 1929

Hry V+W s hudbou Jaroslava Ježka

Premiéra Skafandr 12. 10. 1929
Líčení se odročuje 19. 10. 1929
Fata Morgana 10. 12. 1929
Ostrov Dynamit 11. 3. 1930
Sever proti Jihu 1. 9. 1930
Don Juan a Comp. 13. 1. 1931
Golem 4. 11. 1931
Caesar 8. 3. 1932
Robin Zbojník 23. 9. 1932
Svět za mřížemi 24. 1. 1933
Osel a stín 13. 10. 1933
Slaměný klobouk 27. 2. 1934
Kat a blázen 19. 10. 1934
Vždy s úsměvem 15. 1. 1935
Panoptikum 9. 4. 1935
Balada z hadrů 28. 11. 1935
Nebe na zemi 23. 9. 1936
Rub a líc 18. 12. 1936
Panorama 1927-1937 19. 4. 1937 ( stejné datum jako Vest Pocket Revue )
Těžká Barbora 5. 11. 1937
Pěst na oko aneb Caesarovo finále 3. 4. 1938
9. 11. 1938 Zavření divadla. Měla se hrát divadelní hra Hlava proti Mihuli, ale už se nehrálo. Divadlo bylo zavřeno skoro přesně o jeden rok později po premiéře hry Těžká Barbora.

Literatura :

Borovičková A. : Voskovec a Wachsmani. Lidové noviny. Praha. 1996.
Holzknecht V. : Tak žil Jaroslav Ježek. Rudé Právo. Praha. 1949.
Horníček M. : Hovory s Janem Werichem. Panorama. Praha. 1991.
Lederer J. : Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec. Orbis. Praha.1990.
Kvapilová Z. : Listování - úryvky z korespondence a článků. Mladá Fronta. Praha. 1996.
Pelc J. : Zpráva o osvobozeném divadle. Práce. Praha. 1982
Werich J. : Jan Werich vzpomíná - vlastně Potlach. Melantrich. Praha. 1982.
Werich J. : Listování - úryvky z korespondence a článků. Mladá fronta. Praha. 1996.