Richard Novotný: ÚVOD DO ASTROLOGIE

Chceme-li blíže popsat principy, na kterých astrologie stojí, měli bychom si položit několik zásadních otázek:

Definic astrologie existuje pochopitelně celá řada. Dane Rudhyar definuje astrologii takto:

"Astrologie je pokus stanovit soubor odpovídajících a hodnověrných souvztažností mezi zdroji světla pozorovatelnými na obloze (tedy Sluncem, Měsícem, planetami a hvězdami) a řadou pozorovatelných změn odehrávajících se v biosféře a zvláště v životě lidských bytostí."

Hermes Trismegistos: "Hle, co je nahoře, je jako to, co je dole, a to, co je dole, je jako to, co je nahoře; dílo zázraků jednoho jediného."

Dane Rudhyar: "Konstelace neříkají nic o tom, co nastane, pokud ovšem k nějaké události dojde, pak tato událost mívá analogický charakter."

Vychází se z představ lineární kauzální závislosti dějů pozemských na tom, co se děje nahoře. Takové byly představy starých astrologů (s výjimkou osvícenců jako byl J.Kepler), ale různé esoterní teorie působení planetárních paprsků apod. přetrvávají i dnes. Silové působení planet na biosféru existuje u Slunce, Luny a možná ještě sekundárně u Jupitera a Saturna (vychylování Slunce z těžiště sluneční soustavy). U ostatních planet však lze nějaké silové působení těžko předpokládat.

Tyto představy o fungování astrologie typu „stojí-li planeta na pozici A, pak nastává B" vedou k determinismu, ke snaze o fragmentování, škatulkování, kategorizaci, k bodování, hodnocení sil a slabostí planet a především k tolik příznačnému dělení takřka všech prvků horoskopu na „dobré" a „špatné", „příznivé" a „nepříznivé" nebo „harmonické" a „neharmonické".

Předpokládá se, že mezi postavením planet a událostmi na Zemi není žádný příčinný vztah. Obojí je pouze projevem daného stavu sluneční soustavy jako celku. Věci a události na nebi jsou oblastí světa, která je zvlášť dobře viditelná, popsatelná a tedy velice vhodná jako klíč k výkladu celku !! Tyto posuny v náhledu na astrologii mají počátky už u J. Keplera. Na síle nabývají tyto názory ve 40. letech 20. století díky konceptům C.G. Junga, D. Rudhyara, M.E. Jonese a dalších.

Začínají se objevovat nové pohledy na astrologickou symboliku, na strukturu cyklů, začíná se hovořit o planetárních figurách, tvarech v horoskopu, do astrologie pronikají poznatky tvarové psychologie o dominantní roli celku. Astrologie je chápána jako nástroj interpretace symbolů. Od tohoto pojetí se odvíjí snahy o pochopení a dešifrování významu životních situací (namísto předpovědí stavějících lidi do role pasivních diváků). V celostním pohledu také pozbývá smyslu tradiční dělení prvků horoskopu na dobré a špatné.

"Astrologie slouží k tomu, aby na základě těchto souvztažností člověk průběh změn pochopil a zvýšil tak svoji schopnost těžit z těchto změn ve svůj prospěch."

Astrologie může tedy posloužit jako orientace v chaosu života, k nalezení hlubšího významu, smyslu existence. Vůle po smyslu je postulována jako jakýsi "nevědomý bůh" (V.E. Frankl). Touha naplnit svoji existenci smyslem je jednou z nejdůležitějších lidských existencionálních potřeb.

Je dobré vědět, že některé věci nelze z horoskopu zjistit. Je to především: pohlaví, rasová, národní a náboženská příslušnost dané osoby, její rodinné a sociální prostředí, politické uspořádání společnosti, úroveň vědomí, etické a hodnotové postoje (ani horoskop Adolfa Hitlera není a priori horoskopem masového vraha !!). Z toho kromě jiného plyne, že osobní kontakt, setkání astrologa a jeho zákazníka je pro kvalitu a výsledek výkladu nesmírně důležitý.

Fungování astrologie stojí na dvou základních pilířích. Prvním je periodicita, cykličnost všech jevů odehrávajících se v čase a druhým je existence symbolů.

Od počátků člověk měří svůj život pomocí planetárních cyklů (od východu k východu, od novu do novu). Člověk má schopnost (zřejmě ojedinělou) pojímat čas jako kontinuum minulosti - přítomnosti - budoucnosti. Co je vlastně cyklus ? Alexandr Ruperti říká, že cyklus je formální struktura času, kontext, ve kterém se odehrává změna. Každá činnost se odehrává v čase a cyklus vymezuje délku jejího trvání. Každý cyklus má svůj počátek a také svůj konec, který je zároveň počátkem cyklu nového (nejedná se tedy o věčné návraty - - situace se nikdy zcela neopakuje). Jednotlivé časové cykly na sebe navazují. Např. den, cyklus vymezený rotací zemské osy během 24 hodin, je součástí měsíčního soli-lunárního cyklu, oba jsou součástí cyklu ročního atd.
Cyklus jako "celek činnosti" zahrnuje počátek a konec s rozpoznatelnými vývojovými fázemi. Každý okamžik cyklu je propojen jak s počátkem, tak s koncem cyklu - je určitým projevem impulsu na počátku cyklu a je veden ke konečnému cíli tohoto cyklu. Tento současný simultánní impuls, probíhající současně dopředu i dozadu, zahrnuje každý specifický okamžik ve všech ostatních okamžicích cyklu - Rudhyar hovoří o ČASOVÉM PRONIKÁNÍ jako čtvrté dimenzi času. Každý okamžik času je součástí, fází všezahrnující skutečnosti celku. Takto je každá časová jednotka (zdánlivě oddělená) součástí jiné jednotky v rámci trvání určitého cyklu. Každý okamžik v sobě implicitně nese celý cyklus.

ARCHETYP je kategorie Jungovy hlubinné psychologie, která vyjadřuje emotivní a instinktivní, nevědomé kořeny, formy lidského jednání. Archetyp nemá sám o sobě obsah ! Je něco jako systém krystalické mřížky, která preformuje utváření krystalu v matečném roztoku, aniž má sám hmotnou existenci ! Je to jakýsi skrytý princip organizace našich vědomých skutečností. Jsou to nepostižitelně skryté, všem společné dispozice v kolektivním nevědomí - ovšem jsou to zároveň i energie, síly, dynamismy nesmírně nebezpečné, protože způsobují stavy posedlosti ! Archetyp může svou spontánní, fascinující a oslňující silou člověka "pohltit, uhranout, vstřebat a odcizit" sobě samému. Člověk tak ztrácí vládu nad sebou a nad svým myšlením - kdosi jiný myslí a jedná v něm. Komu se zjevil archetyp přímo a nezastřeně, tomu hrozí nebezpečí smrti, protože osobní vědomí a mozek se rozskočí jako váza zasažená ultrazvukem - vzniká schizofrenie. Archetypy jsou živé duševní síly, které požadují, aby byly brány vážně a mají zvláštní způsob, jímž si tento účinek zajišťují. Stávají se příčinami neuróz a psychóz a chovají se přesně jako zanedbávané či týrané tělesné orgány. Na každém novém stupni diferenciace vědomí čelí společnost úkolu nalézt novou interpretaci přiměřenou stadiu vývoje a navázat tak život v minulosti, který v nás stále existuje, se životem přítomnosti, jež z něj hrozí vyklouznout. Pokud se toto spojení nenajde, pak se objevuje jistý druh vykořeněného vědomí, které podlehne bezmocně jakýmkoli sugescím a je vnímavé pro duševní epidemie.

SYMBOL je zjevením, pláštěm archetypu -„Dotkněte se archetypu a začnou se vám rojit symboly !" , říká Jung. Symbol je výsledkem spolupráce nevědomí s vědomím. Proto je zrod symbolů převážně spontánní. A proto mohou symboly působit jako významné transformátory psychické energie, které katalyzují převod archetypálních energií do vědomí, spojují protiklady, které hrozí rozloučením, nastolují celistvost a tím i duševní zdraví.

Symboly vždy opisují svými obsahy archetypální jádro. Mluvíme tak např. o slunci, o lvu, o králi, o zlatém pokladu střeženém drakem, o moci utužující zdraví a život člověka a přece každý jeden z těchto příměrů není tím kýženým obsahem. Zůstává něco, co je intelektuálně nepopsatelné. Symbol za sebou zanechává věčně nedopovězenou větu. Symboly jsou nejednoznačné a přenositelné, není to nic domluveného ! Význam symbolů se mění s vývojem společnosti a také s vývojem individuálním (symboly, které nás oslovovaly a dojímaly v dětství, vnímáme obvykle v dospělosti poněkud jinak). Proto je nutné hledat stále nové významy symbolů.

Hovoříme-li o symbolech, pak bychom měli zmínit druhou kategorii a tou je ZNAK. Znak je na rozdíl od symbolů jednoznačný. Je to něco, na čem se dohodla určitá skupina lidí a co je nepoužitelné a nesrozumitelné v jiném prostředí. Tyto dvě kategorie je třeba rozlišovat.

Svého času s tím měl problémy pan doktor Grygar, když tvrdil, že je naprosto jedno, jak si astrologové označí znamení zvěrokruhu: "Když si řekneme, že to místo BERANA nazveme AUTOBUS, pak to bude autobus !" Jenže v tom je právě háček. Znamení zvěrokruhu jsou totiž symboly a ne arbitrárně domluvené znaky. Beran je symbolem prudkého počátečního impulsu, trknutí, které potřebujeme na počátku zvěrokruhového cyklu, je to ten první, který razí cestu stádu. Kéž by se totéž dalo říci také o autobusech !

Astrologie je interpretační systém symbolů a může tak fungovat jako diagnostická a současně i terapeutická metoda. Astrolog by měl působit jako katalyzátor proměn právě tím, že nabízí nové pohledy a interpretace symbolů.

Astrologií je mnoho. Dá se říci, že je tolik astrologií, kolik je astrologů, a že kvalita astrologie je úměrná kvalitě člověka astrologa. Setkání astrologa s tím, kdo k němu přichází, je především setkáním dvou lidí. Toto setkání by mělo přinášet užitek oběma stranám. Výklad horoskopu by se měl odehrávat vždy formou osobního kontaktu a to jak kvůli tomu, že některé informace astrolog z horoskopu nevyčte, tak i proto, že výklad není pouze otázkou racionálních úvah, ale také věcí citu a empatie.

Astrolog je pouze člověk, může se mýlit nebo nemá s určitými věcmi osobní zkušenosti a již proto by se měl snažit během výkladu vyvarovat nějakých jednoznačných závěrů. Hlavní vliv a roli při výkladu nehraje astrologie nebo horoskop, ale astrolog sám. Astrologie funguje na základě symbolů a symboly, jak dobře víme, neříkají jednoznačně, co se stane. Astrolog by tedy neměl předpovídáním snímat z člověka odpovědnost a právo na vlastní svobodné rozhodování. V některých situacích lze pochopitelně s velkou pravděpodobností běh věcí předem odhadnout. Otázka ovšem není, co se stane, jak dobře to astrolog trefil, ale to, jak se s tím dotyčný člověk vyrovná. Událost sama není tolik důležitá jako to, jak člověk dokáže danou situaci pro sebe vyhodnotit !

esoterní, okultní, karmická astrologie	vychází ze „střežených a neměnných pravd a tradic", obvykle je vyhrazena pouze zasvěceným a vyvoleným.

astrologie bulvární	všechny novinové „horoskopy" pro sluneční znamení – zábavná to hříčka !
Horoskop je slovo odvozené z řečtiny a lze přeložit asi jako „dobohled". Horoskop představuje dvojrozměrné zobrazení postavení planet v daný čas, v daném místě. Každý horoskop musí být spočítán pro konkrétní čas a konkrétní místo – vidíme, že bulvární „horoskopy" pro všechny lidi jednoho znamení na celém světě vlastně žádnými horoskopy ani nejsou.

astrologie vědecká	snahy o uplatnění vědeckých postupů o objektivizaci a verifikaci astrologie
psychologická astrologie	psychologický výklad horoskopu v symbolické rovině
humanistická, transformační astrologie	hledání významu životních událostí, vědomější rozvíjení životního potenciálu


astrologie nativitní, osobnostní	výklad horoskopu jednoho člověka
astrologie synastrická	výklad vztahu dvou a více lidí
astrologie mundánní	výklad horoskopů státních útvarů
astrologie horární (dotazová)	horoskopy sestavované na čas položení určité otázky
astrologie elektivní (výběrová)	výběr vhodného času zahájení určité činnosti
astrologie medicínská	určování vhodného času a prostředků léčby …
astrologie ekonomická, burzovní	predikce vývoje ekonomiky, pohyby akcií …