<= Index
Obsah
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
2. Historie astrologie
Astrologie je stará jako lidstvo samo. Dávno před vznikem písma pozorovali lidé
cyklické proměny Luny a pohyby Slunce a světelných bodů na obloze. V počátcích astrologie
byla především potřeba změřit čas. Zemědělci brzy pochopili význam rovnodenností a
slunovratů. Objevují se prehistorické observatoře například v Quiberonském zálivu v Bretani,
ve Stonehenge v Jižní Anglii (vznik obou se datuje na přelom 2. a 3. tisíciletí před naším
letopočtem) nebo u nás nedávno odkrytá observatoř v Makotřasech u Prahy, která je ještě asi
o půl tisíciletí starší.
Hlavním cílem a důvodem pozorování nebeských úkazů bylo především zajištění obživy.
Všechny velké civilizace v povodí velkých řek se zabývaly určováním základních period.
Existence čtyř ročních období v Mezopotámii a třech období v údolí Nilu, která byla určována
rytmem záplav, vedla k pozorování a sestavování kalendářů, které umožňovaly plánovat
sezónní práce. V Egyptě například příchodu záplav předcházel heliakální východ Síria.
Jakmile se tedy těsně před východem Slunce nad východním obzorem objevila hvězda Sírius,
začali chystat setbu.
Počátky astrologie jsou vztahovány k Sumerům a městu Ur. Zde se objevují záznamy
o pozorování zatmění již ze druhé půle 3. tisíciletí před naším letopočtem. Po Sumerech
přebírají astrologii Babyloňané. Rozvíjí se matematika a vzniká souřadný systém zvěrokruhu
umožňující stanovit polohu planet. Od počátku 5. století před naším letopočtem dochází k
přenosu poznatků Chaldejců do Řecka. Astrologie je obohacena především řeckými znalostmi
matematiky, geometrie a teorií živlů (viz 5. kapitola). V tomto období vznikají první
astrologické školy a počínají se objevovat individuální horoskopy. Astrologie dosahuje ve
starém Řecku a Římě značného rozmachu a popularity. Je například známo, že císař Augustus
nechal v Římě razit mince se znamením Kozoroha, ve kterém měl ascendent, aby tak dodal
váhu svému postu. Velikou osobností 2. století našeho letopočtu byl alexandrijský astronom a
geograf Klaudios Ptolemaios, který ve svých dílech shrnul dosavadní poznatky astrologie
(Tetrabiblos), matematiky a astronomie (Almagest) a zeměpisu (Geógrafiké hyfégésis).
Těžké období pro astrologii nastává po rozpadu Říše Římské na dvě půle a po následných
vpádech barbarských kmenů. Spousta literatury je v tomto období velikých pohybů národů v
Evropě zničeno. Značná část vědeckých spisů se naštěstí uchovala ve východní části římského
impéria. Zde jsou tato díla překládána do arabštiny a šíří se z Cařihradu dále na východ.
Dochází k prolínání a k obohacení antické astrologie matematikou (zavedení arabských
číslic a algebry, což výrazně zjednodušuje výpočty) a novými astrologickými technikami. Do
Evropy se astrologie navrací v 11. a 12. století přes Pyreneje, kde probíhají boje s Maury.
Skupiny překladatelů v Palermu a v Toledu překládají arabské spisy do latiny. Ve 12. století
vznikají v Evropě první univerzity, na kterých se vyučuje také astrologie a astronomie.
V období renesance 15. a 16. století dochází k rozmachu přírodních věd. Objevuje se celá
plejáda osobností, jakými byli Regiomontanus (skvělý matematik a astronom působící v
Norimberku, autor výpočtu horizontálních domů a na svou dobu nevídaně přesných efemerid
s pozicemi planet na 32 let, které používal Kolumbus na svých plavbách do Nového Světa),
Mikoláš Koperník (astronom a astrolog, který přichází s heliocentrickým
uspořádáním sluneční soustavy), Michael Nostradamus (autor známých proroctví
"Centuries"), Tycho Brahe, Johannes Kepler, Johannes Baptista Morin (autor obsáhlého díla
"Astrologica gallica") a mnozí další. Je to doba rozvoje měřicí techniky, jakož i teoretických
základů a postupů astronomických výpočtů. Dochází k významnému zpřesnění výpočtů a k
vydávání planetárních efemerid, což je jeden ze základních předpokladů šíření astrologie v
následujících obdobích.
Tycho Brahe (1546-1601) byl významným astronomem, astrologem a také alchymistou. Zdokonalil měřicí techniku a na základě jeho dvacetiletých přesných měření pohybu planety Mars odvodil jeho následovník Johannes Kepler tři základní postuláty planetární mechaniky. Sestavil také katalog obsahující přesné polohy 777-i hvězd.
Přesnost a pečlivost jeho astronomických měření dokládá trojkonjukce Slunce-Merkur-Saturn. Druhou tvarovou dominantu horoskopu tvoří konjunkce Luna-Uran, která tak symbolicky koresponduje s vybudováním Uraniborgu, základny (Luna) pro moderní výzkum vesmíru (Uran). Uraniborg byl ve své době naprosto jedinečnou observatoří, vybavenou nejlepší měřicí technikou, s knihovnou, mechanickou dílnou, alchymistickou laboratoří, výrobou papíru a vlastní tiskárnou knih. Brahe zde strávil dvacet let života. Po smrti krále Frederika II. a neshodách v Dánsku odchází v roce 1599 do Prahy, kde se stává císařským astronomem Rudolfa II.. Na podzim roku 1601 ale umírá, dříve, než mohl realizovat plánovanou výstavbu nové observatoře v císařově zámku v Benátkách nad Jizerou.
Johannes Kepler (1571-1630)
Vynikající astronom, matematik a astrolog. Nesmírně plodný autor 86-ti původních knih a spisů (vycházející Luna v Blížencích). Přispěl ke zdokonalení optiky - podle názvu jeho spisu "Dioptrice" označujeme dodnes sílu čoček. Jeho nejvýznamnějším objevem je trojice zákonů nebeské mechaniky:
I. Oběžné dráhy planet jsou elipsy, v jejichž ohnisku stojí Slunce. II. Spojnice mezi Sluncem a planetou opisuje ve stejných časech stejné plochy (znamená to, že pohyb planet je nejrychlejší v periheliu a nejpomalejší v afeliu). III. Druhé mocniny oběžných period dvou planet jsou ve stejném poměru jako třetí mocniny jejich středních vzdáleností.
Na základě znalosti zákonů pohybu planet po elipsovitých drahách dosahuje významného zpřesnění výpočtů jejich poloh a po třicetileté
práci v roce 1627 vydává "Tabulae Rudolphinae"- - Rudolfínské tabulky, unikátní efemeridy své doby na cca 200 let. K dobové
astrologii se Kepler stavěl velice kriticky. Vylučoval například možnost přímého fyzikálního působení planet na Zemi. Odmítavě se staví
rovněž k předpovídání budoucnosti. Astrologie podle něj popisuje pouze dispozice světa v daném místě a v daném okamžiku. Kepler rozvíjí
pythagorejskou myšlenku harmonie a dělením kruhu n-úhelníky obohacuje astrologii o zcela nové aspekty (36° decil, 40° novil,
51°26'septil, 72°kvintil a jejich násobky). Není náhodou, že právě Kepler má ve svém horoskopu šest jím objevených aspektů 5. harmonické
řady (72°, 144°), které svědčí o jeho tvůrčích schopnostech. Svým celostním pojetím aspektů a důrazem na geometrický tvar předznamenává
současné trendy tvarového pojetí výkladu horoskopu (zajímavá je např. jeho studie o tvarech sněhových vloček, na kterých dokumentuje
směřování hmoty ke tvaru).
Tycho Brahe a Johannes Kepler představují dva doplňující se přístupy k poznávání. Brahe byl ryzí praktik. Vycházel z toho, že poznatky
o přírodě nelze získat dedukcí z filosofických systémů, ale toliko pečlivým vědeckým zkoumáním přírody samé. Kepler byl naproti tomu
teoretik, vizionář s apriorní představou řádu světa. Návaznost práce obou těchto velikánů je naznačena překryvem osy lunárních uzlů
Tychona Brahe s osou horizontu (AS-DS) J. Keplera. Kepler roste a dosahuje svého poslání (ascendent) díky plodům práce Tychona Brahe
(sestupný lunární uzel).
S nástupem racionalismu v 17. století (roku 1637 vychází Descartesova „Rozprava o metodě")
se astrologie v Evropě vytrácí. Jsou zavírány astrologické fakulty na školách. Astrologie se stahuje do
podzemí a stává se předmětem studií členů nejrůznějších tajných spolků nebo individuálních
myslitelů. Jedinou zemí, kde vycházejí astrologická díla i v této době, je Anglie. Právě zde astrologie
nabírá dech a chystá se na další vzestup. Od počátku 19. století jsou v Anglii vydávány známé
Raphaelovy efemeridy. Ve druhé půli 19. století přichází do Evropy vlna spiritismu a zájmu
o východní filozofie. Objevy nových planet Urana (1781) a Neptuna (1846) tlačí astrology k revizi
tradičních koncepcí. Na konci 19. století vydává Allan Leo ohromné sedmidílné syntetické dílo
„Astrological Textbooks", které se stává základním pilířem moderní astrologie. Astrologové, kteří na
přelomu 19. a 20.století počínají vycházet z okultního podzemí na veřejnost, se stávají mnohdy terčem
útoků a obviňování. A ne vždy dokázali astrologové uhájit svou kůži tak úspěšně jako Evangeline
Adamsová:
V roce 1919 byla ve Spojených státech obžalována známá americká astroložka Evangeline Adamsová z věštectví. Do soudní síně
si přinesla vše potřebné k výpočtu horoskopu a prohlásila, že je schopna sama se obhájit a podat důkaz správnosti astrologie. Soudce jí zadal,
aby zakreslila a vyložila horoskop neznámé osoby. Později se ukázalo, že onou osobou byl soudcův syn. Interpretace horoskopu byla natolik
výstižná, že Adamsová byla sprostěna obvinění (inu „happy end" jako z Hollywoodu).
Počátek 20. století přináší do astrologie první závany analytické psychologie Sigmunda
Freuda a v letech 30-tých potom osobnostní psychologii C.G.Junga. V Německu vznikají jako
protiváha atomistického pohledu na lidskou psychiku koncem 19. století školy tvarové a celostní
psychologie (Gestaltpsychologie a Ganzheitspsychologie), zdůrazňující roli celků. Jsou formulovány
převratné fyzikální teorie - teorie relativity, teorie vlnově-mechanického charakteru částic (hmota
dostává energetickou dimenzi a mechanistické pojetí se hroutí), Pauliho vylučovací princip spolu
s Jungovým konceptem "synchronicity" hovoří o jedinečnosti a provázanosti všech prvků a jevů ve
vesmíru. Nastává ohromný rozvoj nových přístupů, teorií, astrologických technik a také novinové
bulvární astrologie.
Počátkem 30. let vstupuje na astrologickou scénu hudební skladatel, malíř, básník, psycholog, spisovatel a filosof Dane
Rudhyar (1895-1985) a propojuje astrologii s myšlenkami Jungovy hlubinné psychologie a koncepty holismu Jana Smutse.
Rudhyar počíná formulovat HUMANISTICKOU ASTROLOGII.
Ve svém zásadním díle „Astrologie osobnosti" nově interpretuje tradiční astrologické koncepty a předkládá nová východiska.
Astrologie by se měla podle něj zabývat spíše osobností člověka a jejím rozvojem než predikcí událostí. Astrologie v jeho pojetí počíná být
chápána jako symbolický jazyk sloužící k rozvoji vědomí člověka, k jeho lepší orientaci v nepřehledných životních situacích. „Astrologie
může být pomocníkem na cestě ke stavu osvíceného člověka", říká Rudhyar.
Astrologie nachází významnou spojenkyni v moderní psychologii. Do hry vstupují také
počítače jako pomůcky, které výrazně ulehčují a urychlují výpočty horoskopů. Ze strany oficiální vědy
je astrologie kritizována pro svou mnohoznačnost, malou reprodukovatelnost, nezařaditelnost,
nesystematičnost ... Jsou žádány statistické důkazy (v těchto tradicích zdárně pokračuje i náš český
spolek ochránců vědy a správného myšlení "Sisyfos"). Zajímavé výsledky některých rozsáhlých
statistických výzkumů, jaké prováděli například francouzští manželé Gauquelinovi, ovšem stejně
nebyly nikdy oficiálně akceptovány. Aplikování statistiky v astrologii je ovšem vždy poněkud ošidné.
Statistické metody totiž vyžadují srovnávací soubory vzorků „průměrných lidí" a tady pochopitelně
nastávají potíže. Navíc lze jen stěží objektivizovat a škatulkovat často ryze subjektivní proměny a
zlomy ve vývoji člověka, které jsou pro astrologa klíčové.
V současnosti existuje po celém světě řada astrologických sdružení, společností, organizací a
internetových diskusních skupin. V České republice vzniká v prosinci 1989 Astrologická společnost a
čeští astrologové po dlouhém období izolace počínají navazovat kontakty se světovou astrologií.
V letech 1994 a 1997 se v Praze konaly Evropské astrologické kongresy, kterých se účastnili přední
čeští a zahraniční astrologové.
I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci ! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať
jsou na nebeské klenbě, aby svítila na zemi." A tak se stalo. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo, aby vládlo ve
dne, a menší světlo, aby vládlo v noci; učinil i hvězdy. (Gn 1,14-16)